(39)
Drazí spoluhráči, fanoušci fotbalu i naši fanoušci, myslím že už nemá cenu se dále vyjadřovat o naší radosti z postupu do vyšších pater Žyla ligy. Tuto radost jsme si všichni vychutnali o pátečním postupovém mecheche v nejmenovaném žižkovském baru, kde jsme si vyříkali všechny neduhy naší hry, vyřešily všechny problémy uvnitř týmu a nasadili cíle do další sezony. I když nevím, zda-li jsme tyto organizační záležitosti neměli nechat na jindy, protože alespoň já mám v ten večer krátkodobé výpadky paměti. No nic, teď už jen pár slov k poslednímu ligovému kolu, neboli dohrávce prvního podzimního.
Tento zápas už pro nás nic moc neřešil, protože jsme se už nemohli v tabulce posunout vzhůru ani dolu, ale pro soupeře byl klíčový vzhledem k jejich sestupovým ambicím. Tak do zápasu nastoupil pln odhodlání vyhrát, a to i za cenu nadměrného zatížení jejich financí, v podobě nabídky pár vánočních kapříků našemu prodejnému bulharskému managementu, tak zatížení jejich již postarších svalů. Nicméně náš tým nechtěl o prohře v podzimní části ligy ani slyšet a podle toho také začal, tento nakonec docela vyhecovaný zápas. Již po několika minutách zápasu, našel náš gólman zapomenutého kapitána za obranou a ten zasunul skrz housle druhého do brány. Soupeř se, ale ještě nevzdal a dvěmi slepenými brankami otočil vývoj, když druhou z nich vstřelil z vlastní poloviny do prázdné brány, jelikož náš brankář se ještě nestihl vrátit z rozehrávky autu. Na naší hru to vliv nemělo, dál jsme kombinovali a třemi utěšenými akcemi jsme do poločasu vzali vedení zpět na svou stranu.
Druhý poločas probíhal v podobném duchu, soupeř se snažil, ale už mu to nestačilo ani na to, aby se dotáhl na nerozhodný výsledek. Nicméně soupeř si myslel, že má ten večer na výhru a poté co jejich nejstarší hráč byl slovně napadnut a poslán do starého železa a náš tým začal zvětšovat své vedení, začali být poněkud podrážděni.Hlavně dotyčný hráč začal po hřišti lítat, jak za mlada, kličkoval, střílet, až se nám tomu nechtělo věřit, že ho nestíháme, ale k ničemu mu to nebylo, góla nedal, jeho spoluhráči dali čtyři, my osm, výsledek byl vcelku jasný. Jen po závěrečném hvizdu rozhodčího došlo ještě jednou k slovnímu napadení daného hráče, který ještě chtěl inzultovat našeho brankáře, což se mu nepodařilo, kvůli rychlému zásahu našeho bulharského bijce. Vše se nakonec v dobré obrátilo a se soupeři jsem si i podali ruce.